Nutriční ketóza a diabetická ketoacidóza

Tým Setřes diabetes & Jídelní plán | 13.8.2026

Nutriční ketóza a diabetická ketoacidóza: Ketolátky v moči či krvi si lidé často spojují s nebezpečnou ketoacidózou. V případě lidí zdravých nebo trpících cukrovkou 2. typu ale může jít o normální, fyziologickou nutriční ketózu.

Pro někoho, kdo má diabetes, může nález ketonů v moči nebo i krvi znít děsivě. Ketolátky si totiž často automaticky spojujeme s diabetickou ketoacidózou, tedy závažnou akutní komplikací cukrovky. Jenže přítomnost ketonů sama o sobě ještě neznamená diabetickou ketoacidózu.

Ketolátky vznikají v lidském těle i za zcela běžných okolností, například při výraznějším omezení sacharidů, delší pauze mezi jídly nebo hladovění. V takovém případě hovoříme o nutriční ketóze. Ačkoliv mají tedy tyto dva stavy jeden společný příznak – v organizmu se při nich tvoří ketolátky, existují mezi nima zásadní odlišnosti. Pojďme se na ně proto podívat blíže.

Typy ketolátek

V našem těle mohou vznikat zejména beta-hydroxybutyráta, acetoacetát a aceton. Nejhojněji bývá zastoupen beta-hydroxybutyrát (BHB), který slouží jako významný zdroj energie, podobně efektivní jako krevní cukr glukóza. Chemicky vzato se nejedná o keton, ale o karboxylovou kyselinu, nicméně metabolicky ho řadíme mezi ketolátky (lidově zkracováno na ketony). Při odbourávání tuků neboli spalování mastných kyselin vzniká také acetoacetát (AcAc), který je rovněž zdrojem energie. Dále se v menším množství tvoří i těkavý keton aceton, který vylučujeme především dechem a močí. Ačkoliv mají ketolátky kyselou povahu, vždy samozřejmě záleží i na jejich množství.

Co je nutriční ketóza?

Při běžné stravě využívá naše tělo jako významný zdroj energie glukózu. Pokud ale příjem sacharidů výrazně snížíme, organizmus začne ve větší míře využívat tuk. Když začne být dostupnost krevního cukru glukózy a zásob glykogenu omezená, v játrech se z mastných kyselin začnou tvořit takzvané ketolátky, které mohou sloužit jako zdroj energie pro naše tělo, nejen pro svaly a orgány, ale také pro mozek.

Tomuto stavu říkáme nutriční ketóza.

Může se objevit při ketogenní stravě, při výrazněji nízkosacharidovém jídelníčku, při delším lačnění nebo například při větším energetickém deficitu. Množství ketonů přitom zůstává díky přítomnosti inzulinu regulované, a nedochází tak k nebezpečnému překyselení organizmu.

Ketolátky můžeme za těchto okolností naměřit v krvi a někdy také v moči. Pozitivní ketony tedy samy o sobě neznamenají, že se s tělem děje něco špatného. Mohou jednoduše ukazovat, že organizmus právě více využívá jako zdroj energie tuky.

Některé studie dokonce naznačují, že nutriční ketóza a ketolátky mohou pomáhat regulovat chuť k jídlu (zvyšovat pocit zasycení a snižovat pocity hladu a chutí) a mít pozitivní dopady při psychických chorobách, Alzheimerově či Parkinsonově nemoci a některých typech rakoviny.

Nutriční ketóza proto není nemoc ani akutní komplikace diabetu. Je to metabolický stav, který může vzniknout i u zcela zdravého člověka.

Co je diabetická ketoacidóza?

Diabetická ketoacidóza je naproti tomu závažný a potenciálně život ohrožující stav.

Vzniká tehdy, když má organizmus absolutní nebo velmi výrazný nedostatek inzulinu. Inzulin je totiž anabolický hormon, který směřuje glukózu dovnitř buněk, aby tam mohla být využita jako zdroj energie. Dále vede k tvorbě zásobního komplexního sacharidu glykogenu v játrech, umožňuje tvorbu tuků z jiných látek (zejména z glukózy) a zastavuje i spalování tuků. 

Bez dostatečného množství inzulinu se tedy tvorba ketolátek přestane správně regulovat. Jejich množství prudce narůstá a zároveň dochází k metabolické acidóze – tedy k nebezpečnému okyselení vnitřního prostředí organizmu. Obvykle je tato diabetická ketoacidóza spojena s výraznou hyperglykémií, tedy se značně vysokými hladinami krevního cukru.

Deficit inzulinu bývá nejčastěji způsoben jeho nedostatečnou sekrecí a nedostatečným podáváním, například při cukrovce 1. typu, ať již se jedná o její klasickou formu s prudkým nástupem v dětství, nebo pomalu se rozvíjející podtyp LADA. Diabetu 1. typu je autoimunitní onemocnění, kdy jsou buňky slinivky vytvářející inzulin napadány specifickými protilátkami a ničeny. Nevytváří se dostatečné množství vlastního inzulinu, a proto je člověk na jeho podávání zvenčí životně závislý. Pokud inzulin chybí, může se diabetická ketoacidóza rozvinout poměrně rychle.

Člověk se při ketoacidóze obvykle necítí v pořádku. Mohou se objevit nevolnost, zvracení, bolesti břicha, výrazná slabost, dehydratace, hluboké nebo zrychlené dýchání, ospalost či zmatenost. Může pacienta i ohrozit na životě. Stav proto vyžaduje rychlý zásah a lékařské ošetření.

A právě zde je nejdůležitější rozdíl. Nutriční ketóza znamená kontrolovanou tvorbu ketolátek při zachovaném účinku inzulinu. Diabetická ketoacidóza vzniká při závažném nedostatku inzulinu, kdy se tvorba ketolátek vymkne kontrole a dochází k okyselení organizmu.

Samotné ketony tedy ketoacidózu nedělají.

A co když mám diabetes 2. typu?

U diabetu 2. typu je situace výrazně jiná než u diabetu 1. typu. U většiny lidí s diabetem 2. typu si totiž slinivka vlastní inzulin stále vytváří. Hlavním problémem bývá zejména inzulinová rezistence – inzulinu může být dokonce poměrně hodně, ale tkáně na něj nereagují tak dobře, jak by měly.

A právě přítomnost vlastního inzulinu zpravidla brání tomu, aby se tvorba ketolátek vymkla kontrole a vznikla ketoacidóza.

Proto u běžného člověka s diabetem 2. typu, který má zachovanou dostatečnou vlastní produkci inzulinu, diabetická ketoacidóza obvykle nehrozí. Při nízkosacharidové až ketogenním stravování je dokonce přítomnost ketolátek spíše očekávaným jevem. Ne každá nízkosacharidová strava samozřejmě musí vést ke ketóze. Čím výraznější je ale omezení sacharidů, tím je vznik ketolátek pravděpodobnější.

Močové diagnostické proužky mohou člověka zbytečně vyděsit, ukážou ketony a na obalu se často dočteme varování před ketoacidózou. Jenže proužek nedokáže sám o sobě rozlišit, proč se ketony vytvořily. Pokud tento pacient omezil sacharidy, objevily se mu ketony v moči, cítí se v pořádku, má zachovanou tvorbu inzulinu (velmi napoví relativně levné stanovení C-peptidu) a glykémie v normě, pak je mnohem pravděpodobnějším příčinou přítomnosti ketolátek nutriční ketóza.

Existují ale výjimky i u diabetu 2. typu

Tvrzení, že diabetikovi 2. typu ketoacidóza nehrozí, by ale bylo příliš zjednodušené.

Diabetes 2. typu může trvat mnoho let a schopnost slinivky vyrábět inzulin se může postupně zhoršovat díky toxickým vlivům vysokých hladin krevního cukru na buňky vyrábějící inzulin. U některých lidí je po dlouhém trvání diabetu, a to zejména toho nedostatečně kompenzovaného, vlastní produkce inzulinu už velmi nízká.

Takový pacient potom může potřebovat inzulinovou léčbu nejen proto, že má výraznou inzulinovou rezistenci, ale také proto, že jeho slinivka už nedokáže potřebné množství inzulinu vytvořit.

V takové situaci už je třeba být při nálezu ketonů v moči či krvi opatrnější. Důležité je ale správně pochopit souvislost. Samotné používání inzulinu ketoacidózu nezpůsobuje. Právě naopak – inzulin před nekontrolovanou tvorbou ketolátek chrání. 

Nebezpečná situace by mohla nastat například tehdy, kdyby takový člověk inzulin vynechal nebo si jeho dávku bez konzultace s lékařem výrazně snížil.

To je důležité právě při větší změně stravy. Po významném omezení sacharidů se potřeba medikace může měnit, může být nutné snížit dávkování či dokonce některé léky úplně vynechat. Dávky inzulinu proto mohou vyžadovat úpravu, ale inzulin není vhodné svévolně vysazovat jen proto, že člověk začal jíst méně sacharidů.

Když už mluvíme o lécích na cukrovku, zvláštní pozornost si zaslouží glifloziny neboli SGLT2 inhibitory. Mohou totiž zvýšit riziko diabetické ketoacidózy, při jejich užívání může vzniknout i takzvaná euglykemická diabetická ketoacidóza. To znamená, že člověk může mít závažnou ketoacidózu, přestože jeho glykémie není nijak dramaticky vysoká. Člověk se tedy nemůže uklidnit pouze pohledem na glukometr. Užívání gliflozinů se obvykle neslučuje s vysoce nízkosacharidovou, ketogenní či nízkooenergetickou dietou, pokud chete na některý z těchto výživových stylů přejít, je nutná předchozí konzultace s diabetologem a nejlépe i s nutričním terapeutem.

Riziko vzniku nebezpečné ketoacidózy může dále narůstat například při hladovění, dehydrataci, či akutním onemocnění.

Kdy tedy ketony neřešit a kdy naopak zbystřit?

U člověka s běžným diabetem 2. typu, který má zachovanou dostatečnou vlastní produkci inzulinu, neužívá inzulin nebo rizikovou medikaci, jako jsou glifloziny, a cítí se dobře, mohou být ketony při výrazně nízkosacharidové nebo ketogenní stravě běžným důsledkem změny metabolizmu. Samotný pozitivní nález ketonů v moči v takové situaci automaticky neznamená diabetickou ketoacidózu.

Jiná situace je, pokud má člověk výrazně sníženou vlastní produkci inzulinu, je závislý na inzulinové léčbě, užívá SGLT2 inhibitory nebo je akutně nemocný.

Zpozornět je třeba také tehdy, když se společně s ketony objeví výrazná nevolnost, opakované zvracení, bolesti břicha, hluboké či zrychlené dýchání, velká slabost, výrazná dehydratace, ospalost nebo zmatenost. V takovém případě není dobré vysvětlovat ketony pouze nízkosacharidovou stravou a je potřeba řešit stav s lékařem.

Ketóza není ketoacidóza. A to je hlavní zpráva celého článku.

Ketony nejsou automaticky něco nebezpečného. Jsou přirozenou součástí lidského metabolizmu a při omezení sacharidů se jejich tvorba může zvýšit.

Nutriční ketóza je regulovaný metabolický stav, při kterém tělo více využívá tuk a ketolátky jako zdroj energie. Diabetická ketoacidóza je naproti tomu nebezpečná komplikace způsobená zásadním nedostatkem inzulinu, při které koncentrace ketolátek i krevní glukózy nekontrolovaně narůstá a dochází k okyselení organizmu a hyperglykémii.

Podobné praktické tipy a informace najdete také v naší skupině na Facebooku.