Otázky a odpovědi 1: Proč nehubnu?

Tým Setřes diabetes & Jídelní plán | 04.8.2025

Jsme tu pro vás! Trápí vás nějaké otázky a nevíte si rady? Zeptejte se našeho týmu…V tomto článku vám přinášíme odpověď na otázku 1: Proč nehubnu?

Trápí vás nějaká otázka a nevíte si rady? Jsme tu pro vás a rádi vám pomůžeme. Zeptejte se našich expertů, lékařů a nutričních terapeutů – protože na cukrovku nemusíte být sami. Jak jsme pomohli naší čtenářce?

Milý týme jídelního plánu, 

už nějakou dobu se snažím zhubnout. Mám pocit, že dělám všechno správně, a přesto se nic nemění. Začínám být úplně na dně. Zapisuji si jídlo, počítám kalorie a pravidelně cvičím. Zkoušela jsem i různé rady a doporučení od odborníků, investovala jsem do jídelníčků od výživových poradců a tréninků s osobními trenéry. Přesto se moje váha ani nehnula. Ani o gram. Navštívila jsem i několik lékařů, ale jejich rady se často omezily jen na klasické: „méně jezte a víc se hýbejte“. Jako bych to už dávno nezkoušela.

Cítím se podvedená. Svým vlastním tělem, takzvanými odborníky, i nekonečným kolotočem nadějí a zklamání s každou další dietou, kterou zkusím. Začínám být z toho všeho unavená. Zkouším se povzbudit a jít dál, ale někdy mě přepadne pocit bezmoci a frustrace, zvlášť když vidím, jakjiní hubnou téměř bez námahy, zatímco já se točím v kruhu. Je se mnou něco špatně? Možná jsem prostě ten nešťastný případ, na který žádný návod nefunguje.

Pokud existuje nějaká skutečně užitečná rada (a nemyslím tím „pij víc vody a mysli pozitivně“), budu za ni opravdu vděčná. Třeba je ještě cesta, kterou jsem zatím nezkusila. Předem moc děkuji za odpověď.

Neviditelní hráči: Jak mohou hormony komplikovat hubnutí

Mnoho lidí, dokonce i někteří zdravotníci, stále věří, že hubnutí je jen otázkou vůle. Často slýcháme, že jde jednoduše o „rozdíl mezi příjmem a výdejem kalorií“, tedy tradiční a omšelé “méně jíst a více se hýbat”. Pravdou je, že tento základní fyzikální princip energetické rovnováhy sice platí, jenže kdyby to bylo tak jednoduché, neexistovali by celé armády výživových poradců, nejrůznějších dietních plánů a fitness programů. Ano, rovnováha mezi příjmem a výdejem energie hraje roli, ale rozhodně to není celý příběh. Náš organizmus rozhodně není nějaká prostá spalovací komora.

V lidském těle totiž působí hormony, pouhým okem neviditelní hráči, kteří ovlivňují pocit hladu, chutě, metabolismus, a i třeba to, kde se nám na těle ukládá tuk Představte si tělo jako orchestr a hormony jako dirigenty. Když dirigenti fungují správně, všechno běží hladce a je v harmonii. Jakmile se ale některý z dirigentů „rozladí“, celý systém se rozhodí, a naše vlastní tělo může začít pracovat proti nám. Hubnutí pak může být daleko složitější, i když děláme možné a snad i nemožné. Někdy je to zkrátka náš organizmus, který se brání změnám, protože mu hormony dávají jiný signál, než bychom si přáli. Pojďme se proto podívat na několik hormonů, které v regulaci hmotnosti hrají zásadní roli:

1. Inzulin: Mistr skladování

O inzulinu jste už možná slyšeli, a to nejspíše v souvislosti s hladinou cukru v krvi. Po jídle, zejména takovém, které obsahuje hodně sacharidů (například pečivo, těstoviny, rýže nebo sladkosti), se hladina cukru v krvi zvýší. Slinivka břišní (pankreas) na to reaguje uvolněním hormonu inzulinu, který pomáhá dostat cukr z krevního oběhu do buněk, kde se buď využije jako zdroj energie, nebo se uloží na horší časy.

Problém však nastává, když tělo na inzulin přestane správně reagovat. Tento stav se odborně nazývá inzulinová rezistence a nese s sebou zvýšené riziko řady chorob. Při inzulinové rezistenci buňky v podstatě přestávají na inzulin odpovídat, dělají jako by jeho signály neslyšely. Slinivka proto musí vyrábět stále víc a víc inzulinu, aby “uklidila” přebytky cukru z krve co nejrychleji do buněk. Při zdravých hodnotách totiž máme v celém objemu krve rozpuštěno pouze okolo 4 g cukru glukózy. Vyšší množství už pak škodí. 

Vysoká hladina inzulinu v těle, není úplně ideální, protože brání spalování tuků. A nejen to. Také podporuje jejich ukládání, a to zejména do oblasti břicha. To znamená, že i když jíte na první zdání zdravěji a snažíte se hubnout, tělo si může tukové zásoby držet jako klíště. Ne proto, že byste dělali něco obecně špatně, ale jednoduše proto, že máte v těle vysokou hladinu inzulinu. Vaše hormony jednoduše nepodporují vaši snahu o hubnutí tak, jak by měly.

2. Leptin a ghrelin: Duo regulující pocity hladu a sytosti

Leptin a ghrelin jsou dva klíčové hormony, které regulují pocity hladu a sytosti, a tím tedy i vaši chuť k jídlu. Leptin je hormon tvořený tukovými buňkami, který našemu mozku signalizuje, že jsme přijali už dost kalorií a máme být sytí. Jeho úkolem je tedy omezit chuť k jídlu, a zabránit tak přejídání. 

U některých lidí s nadváhou nebo obezitou, ale může dojít k takzvané leptinové rezistenci. To znamená, že i když tito lidé mají nejen dostatek, ale dokonce už i přebytek tukové tkáně (a tedy i vysokou hladinu leptinu), jejich mozek nereaguje na leptinové signály o sytosti správně a pocit sytosti se po jídle nedostaví. Výsledkem je, že člověk má neustále chuť jíst dál, i když už přijal z pokrmu energie víc než dost. 

V žaludku pak vzniká hormon ghrelin, který vysílá mozku opačný signál než leptin – tedy, že je čas se najíst. Ghrelin zvyšuje chuť k jídlu a z tohoto důvodu se mu často přezdívá hormon hladu. Za normálních okolností je hladina ghrelinu vysoká před jídlem a po nasycení klesá. Bohužel u některých lidí, kteří dlouhodobě bojují s obvodem pasu a hmotností, může být tato signalizace narušena. Hladina ghrelinu může zůstat zvýšená i po jídle, což opět nutí člověka ke konzumaci dalšího jídla a znesnadňuje kontrolu příjmu potravy a hubnutí. 

Výzkumy ukazují, že rovnováha mezi hladinami leptinu a ghrelinu je pro regulaci chuti k jídlu, a tedy i množství tukové tkáně zcela zásadní. Když se tento jemný systém rozladí, hubnutí se může proměnit v boj s vlastními biologickými signály a přestat být jen otázkou vůle nebo disciplíny.

3. Kortizol: Hormon stresu

Kortizol je hormon, který se tvoří v nadledvinkách a naše tělo jej uvolňuje v reakci na stres, například když nás čeká náročná pracovní schůzka, uvízneme v dopravní zácpě nebo se pohádáme s partnerem. Jeho úkolem je pomoci nám tyto náročné situace zvládnout. A krátkodobě skutečně pomáhá, protože zvyšuje bdělost, soustředění i energii.

Problém ale nastává, když jsme vystaveni stresu příliš často a po dlouhou dobu, tento stav označujeme jako chronický stres. V dnešní uspěchané době jsme pod tlakem téměř neustále. Pracovní termíny, finanční nejistota, péče o rodinu, nedostatek spánku, zpravodajství o všem a ze všech koutů světa, vyostřené emoce na sociálních sítích. Známe to asi všichni. A tělo na to reaguje stejně jako na akutní stres – zvýšenou hladinou kortizolu. Jenže pokud je jeho hladina zvýšená dlouhodobě, kortizol nám začne spíš škodit než pomáhat.

Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu může výrazně ovlivňovat naši hmotnost a být důvodem, proč se nám nedaří hubnout. Kortizol totiž zvyšuje chuť k jídlu, kdy prahneme zejména po kaloricky bohatých potravinách, které obsahují hodně cukru (či škrobu) a tuku. Typicky jde o průmyslově zpracované potraviny, jako jsou sladkosti nebo fast food. Ty nám ve chvílích stresu poskytnou alespoň nějaký pocit uspokojení a komfortu. 

Kortizol navíc podporuje ukládání nebezpečného tzv. ektopického tuku, který se hromadí jak ve svalech, tak zejména uvnitř a kolem orgánů, kde narušuje jejich funkci a tím zvyšuje riziko mnoha onemocnění. Z výzkumů víme, že lidé, kteří zažívají chronický stres a mají trvale vyšší hladiny kortizolu, mají větší tendenci ukládat tuk právě do oblasti břicha, do jater, slinivky a podobně. Dobrou zprávou ale je, že i jednoduché techniky na zvládání stresu (například procházka v přírodě, meditace, jóga nebo vědomé dýchání, ale i koníčky) mohou hladinu kortizolu snížit. A tím ulevit nejen psychice, ale i tělu.

4. Hormony štítné žlázy: Regulátory našeho metabolismu

Štítná žláza hraje klíčovou roli v regulaci našeho metabolismu – produkuje hormony, především T3 (trijodtyronin) a T4 (tyroxin), které určují, jak rychle naše tělo spaluje kalorie na energii. Tyto hormony přímo ovlivňují tzv. bazální metabolismus, což je množství energie, které tělo spotřebuje na základní životní funkce v klidovém stavu, například dýchání, srdeční činnost, mozkovou aktivitu nebo udržení tělesné teploty.

Když je funkce štítné žlázy zpomalená (člověk trpí hypotyreózou), zpomaluje se i bazální metabolismus. Tělo pak spaluje celkově méně kalorií, což může vést k jejich přebytku a ukládání ve formě tukových zásob. A to i tehdy, pokud se stravujete stejně jako dříve, nebo dokonce méně. Z výzkumů víme, že snížené hladiny hormonů štítné žlázy (zejména T3, T4) a s tím spojené zvýšené hladiny TSH neboli hormonu stimulujícího štítnou žlázu bývají často spojeny s nárůstem tělesné hmotnosti. Dobrou zprávou je, že při potvrzené hypotyreóze, může hormonální léčba, nejčastěji pomocí levotyroxinu, pomoci obnovit hormonální rovnováhu a někdy vede i sama o sobě k úbytku hmotnosti.

Pokud se vám dlouhodobě nedaří hubnout, a zároveň pociťujete příznaky, jako jsou únava, zimomřivost, suchá pokožka nebo vypadávání vlasů, sklony k zácpě či poruchy menstruačního cyklu, stojí za to nechat si vyšetřit funkci štítné žlázy. Správná diagnóza a léčba mohou mít zásadní vliv nejen na obvod vašeho pasu, ale i na celkovou vitalitu a kvalitu života.

5. Hormonální (ne)rovnováha po porodu a její vliv na hmotnost

Po porodu dochází v těle ženy k výrazné hormonální proměně. Hladiny estrogenu a progesteronu, které byly během těhotenství vysoké, záhy po porodu prudce klesají. Tento rychlý pokles může ovlivnit nejen náladu a spánek, ale také metabolismus, tedy to, jak tělo hospodaří s energií. To vše může ovlivnit, jak snadno (nebo naopak obtížně) se tělo po porodu vrací zpět na původní tělesnou hmotnost.

Důležitou roli hraje také hormon prolaktin, který zajišťuje tvorbu mateřského mléka. Má však i vliv na energetickou rovnováhu. Některým ženám kojení pomáhá hubnout, nicméně u jiných může prolaktin naopak zvyšovat chuť k jídlu. Přidá-li se k tomu také nedostatek spánku a stres spojený s péčí o miminko, tělo si často drží tukové zásoby déle, než bychom si přály, případně vede i dalšímu přibírání. 

Celkově platí, že tělo se po náročném období těhotenství a porodu postupně „ladí“ zpět do rovnováhy. Z tohoto důvodu může být velmi obtížné dosáhnout krátce po porodu původní hmotnosti. Tento proces často trvá měsíce a je z velké části řízen biologickými mechanismy – nejde tedy o nedostatek snahy nebo vůle. Právě proto je důležité dát sobě i svému tělu čas, laskavost a podporu, a nevnímat každé kilo, každý centimetr v pase navíc jako selhání, ale jako součást přirozeného poporodního zotavení.

Není to vaše chyba: Biologická bitva

Pochopení výše zmíněných hormonálních mechanismů je velmi důležité, abychom si uvědomili, že přibírání na váze nebo pomalé a obtížné hubnutí nemusí být jen důsledkem slabé vůle či špatných rozhodnutí. Naše tělo se řídí složitými biologickými procesy, které nás mohou, navzdory veškeré snaze o zdravý životní styl a vyvážený jídelníček, tlačit k přibírání.

Hormonální rovnováhu, a tím i tělesnou hmotnost, ovlivňuje řada faktorů: genetická výbava, chronický stres, zdravotní potíže, ale i vlivy prostředí a také skladba jídelníčku, nejde pouze o kalorický obsah, důležité jsou i poměry jednotlivých  makroživin, dostatek vitamínů a minerálů a zda je o základní a minimálně zpracované suroviny, či naopak vysoce zpracované potravinářské produkty. Zjednodušené rady typu „méně jez a více se hýbej“ často tyto hlubší biologické souvislosti přehlížejí. Výsledkem pak bývá frustrace, člověk se snaží, dělá maximum, a přesto nevidí žádné výsledky.

Cesta ke změně s porozuměním a znalostmi

Když pochopíme, jakou roli hrají hormony v regulaci tělesné hmotnosti, může to přinést velkou úlevu. Můžeme se přestat obviňovat, že jsme slabí nebo neschopní, protože nehubneme podle plánu. Místo výčitek přichází pochopení a možnost hledat cestu, která bude fungovat právě pro nás. Často to znamená zapojení odborníka – lékaře nebo nutričního specialisty, který pomůže odhalit případnou hormonální nerovnováhu a pomůže vytvořit komplexní hubnoucí plán. Ten pak zohlední jak biologické faktory, tak životní styl, potřeby a jedinečnost každého člověka.

Základní pravidla, která mohou pomoci:

• Jídlo jako lék: Strava bohatá na bílkoviny a zeleninu (vlákninu) pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a snižuje pocity hladu, často pomáhá i regulovat chutě na sladké.
• Pohyb, který baví: Nemusíte se trápit v posilovně. Často stačí jen pravidelná chůze, tanec nebo jiná příjemná aktivita. Pohyb nejen že pomáhá pálit kalorie, ale také snižuje míru stresu a hladinu kortizolu.
• Spánek: Nedostatek spánku zhoršuje regulaci pocitů hladu a sytosti. Když budeme spát dostatečně dlouho a kvalitně, hubnutí nám půjde snáz. 
• Odborná pomoc: Endokrinolog může pomoci odhalit případnou hormonální nerovnováhu (např. u štítné žlázy), a pomoci tak s řešením.

Na závěr: Když víme proč, najdeme i způsob jak

Až příště uslyšíte, že někdo bojuje s váhou, vzpomeňte si na hormony – nenápadné, ale mocné hráče v pozadí. Hubnutí totiž opravdu není jen otázkou disciplíny. Jde o složitý biologický proces, který si zaslouží pochopení, respekt a individuální přístup.

Pokud jste se v tomto příběhu poznali vy sami: věřte, že to, když sevám redukce obvodu pasu nedaří, není vaše vina. Možná bude cesta ke změně trochu delší a klikatější, než jste původně plánovali, ale s vědeckými poznatky, trpělivostí a laskavostí vůči sobě můžete najít řešení, které bude fungovat právě pro vás.

Trápí vás další otázky? Rezervujte si nutriční konzultaci, kde vám naši nutriční terapeuti odpoví na všechny dotazy. Kromě toho nás nezapomeňte sledovat na sociálních sítích, kde každý den přidáváme zajímavé tipy a triky, jak na lepší glykémie a stravování s cukrovkou.